e-shop - výsledky hledání

Kniha odhaluje smysl slov „skutečná, bezpodmínečná láska“. Autor se v ní zamýšlí nad takovým vztahem, kdy si přestáváme klást jakékoli podmínky, protože druhého milujeme takového, jaký je, s tím, co k němu patří, co dělá, jak mluví a co vyznává. Láska totiž nepatří do kategorií, které vládnou tomuto světu a které vyjadřujeme slovy: Co z toho budu mít? Pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě.

Malá brožurka, která zachycuje život blahoslaveného Alberta Marvelliho (blahořečen 5. září 2004), život naplněný láskou a službou. Narodil se r. 1918 ve Ferraře v Itálii a dále žil až do své tragické smrti v Rimini. Zemřel ve věku pouhých 28 let. Navštěvoval salesiánskou oratoř, zapojil se do Katolické akce, po osvobození Rimini je členem Výboru osvobození, miloval sport, byl uchvácen krásou hor. Sílu ke své neúnavné činnosti čerpá v každodenní modlitbě a v Eucharistii. Církev ho představuje jako „vzor svatého všedního dne“ pro křesťany třetího tisíciletí.

Životní data a události 25. 3. 1914 narozena v Huštěnovicích, okres Uherské Hradiště 31. 3. 1914 pokřtěna v Huštěnovicích (křestní jméno Antonie) 4. 2. 1920 umírá její matka Rosalie 12. 5. 1923 poprvé přijímá Pána v Eucharistii v Huštěnovicích 31. 5. 1926 biřmována v Babicích (biřmovací jméno Ludmila) 6. 7. 1927 jako školní čekatelka vstupuje do kláštera ve Frýdlantě n. Ostr. 1929–1933 jako čekatelka navštěvuje učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončuje maturitou 14. 8. 1933 slaví obláčku a dostává řeholní jméno S. M. Vojtěcha 1933–1935 prochází noviciátem v mateřinci v Praze 15. 8. 1935 skládá v Praze první sliby 19. 3. 1940 skládá v Praze věčné sliby 1941–1942 učitelkou v Třeboni a ve Frýdlantě 1942–1945 ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném 1945–1949 ředitelkou školy v Brně-Líšni 1949–1950 přijímá různé služby v mateřinci v Praze 1950–1952 představenou komunity sester v Neumanneu v Prachaticích 10. 9. 1952 zatčena Státní bezpečností 19. 9. 1953 odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích na 8 let vězení 10. 5. 1960 propuštěna na všeobecnou amnestii z pardubické věznice 1960–1970 působí v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 je představenou sester vidnavské komunity) Matka Marie Vojtěcha Hasmandová – generální představená boromejek – zemřela 21. 1. 1988 ve Znojmě-Hradišti v pověsti svatosti. Měla vždy otevřené srdce pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně tak jako pro sestry jiných společenství a pro mnohé laiky. Kanonizační proces této služebnice Boží začal v r. 1996 a pokračuje nyní ve Vatikánu.

Životní data a události 25. 3. 1914 narozena v Huštěnovicích, okres Uherské Hradiště 31. 3. 1914 pokřtěna v Huštěnovicích (křestní jméno Antonie) 4. 2. 1920 umírá její matka Rosalie 12. 5. 1923 poprvé přijímá Pána v Eucharistii v Huštěnovicích 31. 5. 1926 biřmována v Babicích (biřmovací jméno Ludmila) 6. 7. 1927 jako školní čekatelka vstupuje do kláštera ve Frýdlantě n. Ostr. 1929–1933 jako čekatelka navštěvuje učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončuje maturitou 14. 8. 1933 slaví obláčku a dostává řeholní jméno S. M. Vojtěcha 1933–1935 prochází noviciátem v mateřinci v Praze 15. 8. 1935 skládá v Praze první sliby 19. 3. 1940 skládá v Praze věčné sliby 1941–1942 učitelkou v Třeboni a ve Frýdlantě 1942–1945 ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném 1945–1949 ředitelkou školy v Brně-Líšni 1949–1950 přijímá různé služby v mateřinci v Praze 1950–1952 představenou komunity sester v Neumanneu v Prachaticích 10. 9. 1952 zatčena Státní bezpečností 19. 9. 1953 odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích na 8 let vězení 10. 5. 1960 propuštěna na všeobecnou amnestii z pardubické věznice 1960–1970 působí v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 je představenou sester vidnavské komunity) Matka Marie Vojtěcha Hasmandová – generální představená boromejek – zemřela 21. 1. 1988 ve Znojmě-Hradišti v pověsti svatosti. Měla vždy otevřené srdce pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně tak jako pro sestry jiných společenství a pro mnohé laiky. Kanonizační proces této služebnice Boží začal v r. 1996 a pokračuje nyní ve Vatikánu.

Papež ve čtvrté kapitole exhortace Amoris laetitia interpretuje Velepíseň lásky z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 13,4–7). Pavlova slova vztahuje velice prakticky na život v manželství. Upozorňuje na řadu pastí a obtíží, které manželům na cestě životem hrozí. Hlavně však poukazuje na krásu manželství a na jeho neprobádané zdroje a možnosti. Radí, jak láskyplný vztah rozvíjet, očišťovat a posilovat. Vyšlo s církevním schválením.

V roce 1948, kdy sovětská propaganda tvrdila, že se křesťané ve východním bloku těší plné náboženské svobodě, zatkla rumunská tajná policie P. Richarda Wurmbranda. Důvodem byla jeho komunistickému režimu nepohodlná snaha zachovat věrnost vlastnímu přesvědčení a duchovní službě. Kniha Láska vytrvá je skutečným příběhem Sabiny Wurmbrandové, která po uvěznění svého manžela se sama záhy ocitá v pracovním táboře. Podmínky tam jsou strašlivé, ale i na tomto místě si uchovává víru a vytrvalou křesťanskou lásku. Po propuštění Sabina pokračuje ve své předchozí křesťanské práci, třebaže nemá žádných zpráv o manželovi a dokonce ani neví, zda je ještě vůbec naživu. Za lidsky zoufalých okolností a navzdory komunistické represi se Sabina snaží předávat křesťanské poselství a spolu s dalšími budovat ilegální komunitu věřících i ve stínu státem ovládané loutkové církve. Oba manželé se nakonec znovu shledávají a po odchodu na Západ zakládají organizaci Hlas mučedníků, která se stává ve svobodném světě mluvčím pronásledované církve.

Když se teologie zabývá lidským tělem a tělesností, ptá se ve skutečnosti na to, jaký má Bůh záměr se svým stvořením a co to znamená být člověkem. Úvahy českého morálního teologa přibližují křesťanskou morálku jako záležitost osobně-individuální i společenskou. Křesťanská etika vyrůstá z vědomí, že dobrý život je odpovědí na nabídku jedinečného Božího přátelství. Reálné problémy nemůžeme zjednodušovat ani vytěsňovat, zvláště jde-li o otázky lidské tělesnosti a manželské lásky. Podle profesora Skoblíka jsme spíše povoláni „sladit pohled do sebe s pohledem nad sebe“. Napětí mezi schopností člověka překročit sám sebe a sklonem propadnout sám sobě přitom zůstává. Jiří Skoblík spojuje klasický pohled na křesťanskou morálku se schopností zdravě provokovat a vytrhávat čtenáře z povrchního přístupu.

Brilantně a přitom vroucně napsaný životopis sv. Terezie z Ávily z pera Edity Steinové ukazuje niternou spřízněnost obou velkých žen církve. Edita Steinová se cítila být učednicí velké španělské světice. Jak říká v úvodu ke svému spisku, „rádi bychom si do dnešní doby odnesli něco z ducha této velké ženy, která ve století bitev a zmatků projevila neuvěřitelné zakladatelské úsilí. Ať nám ona sama dá požehnání, aby na tento malý portrét jejího života a působení dopadl alespoň některý z paprsků jejího ducha, jenž by se dotkl srdcí čtenářů“.