e-shop - výsledky hledání

Ke 150. výročí zjevení Panny Marie v La Salettě (19. 9. 1846) vyšla publikace o těchto zjeveních od vynikajícího teologa Jeana Jaouena, který znal nejlépe dokumentární prameny oněch událostí a očistil toto zjevení od lidských výtvorů. Jednalo se zejména o tzv. La Salettské tajemství, vytvořené v dobrém úmyslu. Autor knihy na základě historických dokumentů prokázal vznik a účelnost tohoto tajemství, které nepochází ze zjevení.

Sociálněantropologická studie nás přivádí do několika velice různorodých terénů v rámci české katolické církve: do jedné východočeské vesnické farnosti; do jiné ve větším městě; do farností spravovaných komunitou Chemin neuf či salesiány Dona Boska; do farnosti, kde působili dva spolukněží; dále do společenství, které vzniklo v rámci tajné církve a do okruhu věřících kolem Kněžského bratrstva sv. Pia X. Odborníci zde zkoumali, jak se v těchto společenstvích vzájemně definují laici a klerici a jak se konceptualizují, ale i prakticky uskutečňují jejich vztahy. Jaké služby může kdo zastávat, jaké zodpovědnosti nést, jak se slaví liturgie, jak se rozhoduje a plánuje? Jak se „žije církev“ a o jakou církev věřící usilují, o jaké sní? Kde a proč jsou vztahy laiků a kleriků bolavé, v čem se míjejí, jaké komunikační platformy tu chybí? Terénní výzkum je doplněn o rozhovory s laiky i kleriky, kteří reflektují vývoj laicko-klerických vztahů z pozice spirituálů, kněží, pastoralistů či rektorů kněžských seminářů na jedné straně, a lidí angažovaných v podporování zodpovědnosti a vzdělávání laiků na straně druhé.

Anonymní kartuzián nás učí jednoduché metodě meditace, která umožňuje modlit se bez přestání, tak, jak to požaduje Kristus v evangeliu. Druhou část knihy tvoří kázání v kapitule pronesená v letech 1940–43 k různým liturgickým příležitostem. Zorné úhly, z nichž se kartuzián dívá na duchovní skutečnosti, jsou pevně zakotvené v tradiční scholastické teologii.

Žena má jednu důležitou potřebu – musí cítit, že ji manžel miluje. Pokud je tato její potřeba naplněna, je šťastná. Muž má také jednu důležitou potřebu – musí cítit, že si ho manželka váží. Když je tato jeho potřeba naplněna, je šťastný. Jestliže některá z těchto potřeb naplněna není, situace začne být kritická. Kniha Láska a úcta ukazuje, proč na sebe manželé reagují negativně a jak lze rychle a bez zbytečných těžkostí vzájemné konflikty vyřešit.

Kniha odhaluje smysl slov „skutečná, bezpodmínečná láska“. Autor se v ní zamýšlí nad takovým vztahem, kdy si přestáváme klást jakékoli podmínky, protože druhého milujeme takového, jaký je, s tím, co k němu patří, co dělá, jak mluví a co vyznává. Láska totiž nepatří do kategorií, které vládnou tomuto světu a které vyjadřujeme slovy: Co z toho budu mít? Pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě.

Malá brožurka, která zachycuje život blahoslaveného Alberta Marvelliho (blahořečen 5. září 2004), život naplněný láskou a službou. Narodil se r. 1918 ve Ferraře v Itálii a dále žil až do své tragické smrti v Rimini. Zemřel ve věku pouhých 28 let. Navštěvoval salesiánskou oratoř, zapojil se do Katolické akce, po osvobození Rimini je členem Výboru osvobození, miloval sport, byl uchvácen krásou hor. Sílu ke své neúnavné činnosti čerpá v každodenní modlitbě a v Eucharistii. Církev ho představuje jako „vzor svatého všedního dne“ pro křesťany třetího tisíciletí.

Životní data a události 25. 3. 1914 narozena v Huštěnovicích, okres Uherské Hradiště 31. 3. 1914 pokřtěna v Huštěnovicích (křestní jméno Antonie) 4. 2. 1920 umírá její matka Rosalie 12. 5. 1923 poprvé přijímá Pána v Eucharistii v Huštěnovicích 31. 5. 1926 biřmována v Babicích (biřmovací jméno Ludmila) 6. 7. 1927 jako školní čekatelka vstupuje do kláštera ve Frýdlantě n. Ostr. 1929–1933 jako čekatelka navštěvuje učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončuje maturitou 14. 8. 1933 slaví obláčku a dostává řeholní jméno S. M. Vojtěcha 1933–1935 prochází noviciátem v mateřinci v Praze 15. 8. 1935 skládá v Praze první sliby 19. 3. 1940 skládá v Praze věčné sliby 1941–1942 učitelkou v Třeboni a ve Frýdlantě 1942–1945 ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném 1945–1949 ředitelkou školy v Brně-Líšni 1949–1950 přijímá různé služby v mateřinci v Praze 1950–1952 představenou komunity sester v Neumanneu v Prachaticích 10. 9. 1952 zatčena Státní bezpečností 19. 9. 1953 odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích na 8 let vězení 10. 5. 1960 propuštěna na všeobecnou amnestii z pardubické věznice 1960–1970 působí v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 je představenou sester vidnavské komunity) Matka Marie Vojtěcha Hasmandová – generální představená boromejek – zemřela 21. 1. 1988 ve Znojmě-Hradišti v pověsti svatosti. Měla vždy otevřené srdce pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně tak jako pro sestry jiných společenství a pro mnohé laiky. Kanonizační proces této služebnice Boží začal v r. 1996 a pokračuje nyní ve Vatikánu.

Životní data a události 25. 3. 1914 narozena v Huštěnovicích, okres Uherské Hradiště 31. 3. 1914 pokřtěna v Huštěnovicích (křestní jméno Antonie) 4. 2. 1920 umírá její matka Rosalie 12. 5. 1923 poprvé přijímá Pána v Eucharistii v Huštěnovicích 31. 5. 1926 biřmována v Babicích (biřmovací jméno Ludmila) 6. 7. 1927 jako školní čekatelka vstupuje do kláštera ve Frýdlantě n. Ostr. 1929–1933 jako čekatelka navštěvuje učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončuje maturitou 14. 8. 1933 slaví obláčku a dostává řeholní jméno S. M. Vojtěcha 1933–1935 prochází noviciátem v mateřinci v Praze 15. 8. 1935 skládá v Praze první sliby 19. 3. 1940 skládá v Praze věčné sliby 1941–1942 učitelkou v Třeboni a ve Frýdlantě 1942–1945 ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném 1945–1949 ředitelkou školy v Brně-Líšni 1949–1950 přijímá různé služby v mateřinci v Praze 1950–1952 představenou komunity sester v Neumanneu v Prachaticích 10. 9. 1952 zatčena Státní bezpečností 19. 9. 1953 odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích na 8 let vězení 10. 5. 1960 propuštěna na všeobecnou amnestii z pardubické věznice 1960–1970 působí v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 je představenou sester vidnavské komunity) Matka Marie Vojtěcha Hasmandová – generální představená boromejek – zemřela 21. 1. 1988 ve Znojmě-Hradišti v pověsti svatosti. Měla vždy otevřené srdce pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně tak jako pro sestry jiných společenství a pro mnohé laiky. Kanonizační proces této služebnice Boží začal v r. 1996 a pokračuje nyní ve Vatikánu.

Papež ve čtvrté kapitole exhortace Amoris laetitia interpretuje Velepíseň lásky z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 13,4–7). Pavlova slova vztahuje velice prakticky na život v manželství. Upozorňuje na řadu pastí a obtíží, které manželům na cestě životem hrozí. Hlavně však poukazuje na krásu manželství a na jeho neprobádané zdroje a možnosti. Radí, jak láskyplný vztah rozvíjet, očišťovat a posilovat. Vyšlo s církevním schválením.