e-shop - výsledky hledání

Sedmero skutků milosrdenství se v církevní tradici ustálilo na základě Ježíšovy řeči o posledním soudu; ve středověku bylo ke skutkům tělesného milosrdenství připojeno ještě dalších sedm skutků milosrdenství duchovního. Měli bychom Bibli rozjímat a studovat především z hlediska milosrdenství, pochopíme tak samu podstatu Ježíšova poselství. Víme-li, že Bůh je milosrdný, pak se i my budeme snažit jednat milosrdně s chudými a s těmi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Stejně jako Ježíš půjdeme za nemocnými, kteří potřebují lékaře; za hříšníky, které společnost odsuzuje jako hříšníky a ztracené případy. Autor knížky uvádí do tajemství milosrdenství a chce, aby se náš svět začal milosrdenstvím proměňovat a stal se místem lidštějším, přátelštějším a milosrdnějším.

Publikace věnuje pozornost některým základním otázkám a problémům, které musí občas řešit mladý člověk nebo dvojice mladých lidí. Max Kašparů odkrývá klíčovou dírku do své pracovny – psychiatrické ambulance, ve které každý den vyslechne řadu lidských osudů. Několik z nich rozebírá v této knížce, která tak může čtenářům (zvláště mladým) pomoci poodhalit roušku tajemství svých životních problémů.

Z úvodu autora: „Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně.“

Životní poselství francouzské mystičky 19. století. Sám Kristus sestru Marii Martu pověřil, aby šířila pobožnost k jeho sv. ranám a aby tuto pobožnost obětovala za záchranu duší.

Příběhy, které vyšly v dětském křesťanském časopise Nezbeda v letech 2009 až 2015. Formou rozhovorů jsou zde představovány některé biblické postavy. Na čtenáři pak je, aby poznal, s kým byl rozhovor veden. K tomu může napomoci také nápověda, v níž je uvedeno, v které části Bible se o postavě píše.

První díl ze série příběhů pro děti ve věku 6–9 let. V celkem 6 dílech budou tři děti žijící v současnosti zažívat velká dobrodružství pokaždé, když se dostanou do Ježíšovy doby. K tomu nedochází náhodně, ale pokaždé se tak děje, když řeší nějaký „problém“. Cesta v čase zpět a zkušenosti, které tam nasbírají, jim pomohou v realitě řešit otázky tak, jak nás tomu učí evangelium. První díl propojuje svět sourozenců a jejich kamaráda s pastýři z Betléma, kteří jim přijdou na pomoc, když se poprvé dostanou do „jiných časů“.

Eseje zahrnuté v této knize představují odpověď pěti kardinálů římskokatolické církve a čtyř dalších badatelů na knihu Evangelium o rodině publikovanou v roce 2014 kardinálem Walterem Kasperem. Ta obsahuje jeho promluvu z mimořádné konzistoře kardinálů, která se konala ve dnech 20.-21. února 2014. Jedním z důležitých cílů tohoto setkání byla příprava dvou zasedání biskupské synody svolaných papežem Františkem na roky 2014 a 2015 k tématu „Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace“. V závěrečné části své řeči přišel kardinál Kasper s návrhem na změnu církevní nauky a disciplíny týkající se svátostí – a to takovou, která by v omezených případech umožnila rozvedeným a občansky znovusezdaným katolíkům přistupovat po určitém období pokání k svátosti Eucharistie. Kardinál se ve své argumentaci odvolával na raně křesťanskou praxi, jakož i na dlouholetý pravoslavný zvyk uplatňovat vůči rozvedeným milosrdenství. Druhá manželství jsou zde „tolerována“, a tato praxe se v pravoslaví obvykle označuje slovem oikonomia. Kasper doufá, že jeho kniha poskytne „teologický základ k následné diskusi kardinálů“ a že katolická církev najde cestu, jak vzájemně sladit věrnost a milosrdenství ve své pastorační aktivitě. Cílem tohoto díla je odpovědět na výzvu kardinála Kaspera k další diskusi o tématu. Eseje zde obsažené vyvracejí jeho specifický návrh na katolickou formu oikonomie v určitých případech rozvedených a občansky znovusezdaných osob, neboť takovou praxi nelze uvést do souladu s katolickou naukou o nerozlučitelnosti manželství a vedla by k zavádějícímu chápání jak věrnosti, tak milosrdenství. Kniha dále rozebírá primární biblické texty, které se zabývají rozvodem a dalším sňatkem. Následně se věnuje nauce a praxi, jaká převládala v rané církvi. V žádném z těchto případů – ať už jde o Písmo nebo o patristiku – nenacházejí autoři podporu pro onen typ „shovívavosti“ vůči občanským sňatkům následujícím po rozvodu, jak je hájí kardinál Kasper. Čtvrtá kapitola pak věnuje pozornost historickému a teologickému pozadí pravoslavné praxe oikonomie, zatímco pátá kapitola sleduje mnohasetletý vývoj současné římskokatolické nauky o rozvodu a dalším manželství. Naléhavost těchto kapitol je patrná vzhledem k tvrzení kardinála Kaspera, že v souvislosti s naukou o nerozlučitelnosti manželství tradice „není každopádně (…) tak přímá, jak se často tvrdí“, a že „existují historické otázky a různé pohledy odborníků, (…) které nelze prostě smést ze stolu“. Tato prohlášení vyžadují – vzhledem k závažnosti doktrinální otázky, o niž se jedná – odbornou odpověď. Ve světle biblických a historických poznatků z první části knihy autoři zbylých čtyř kapitol znovu zdůrazňují teologické a kanonické důvody pro zachování stávající soudržnosti mezi katolickou naukou a svátostnou disciplínou týkající se manželství a svatého přijímání. Studie obsažené v tomto svazku tak vedou k závěru, že odvěká věrnost Církve pravdě o manželství představuje nezvratný základ pro její milosrdnou a milující odpověď člověku, který se rozvedl a uzavřel nový občanský sňatek. Tato kniha tedy zpochybňuje předpoklad, že by tradiční katolická nauka měla být v rozporu se současnou pastorační praxí.

Elias Vella v této knize touží naučit čtenáře žít z eucharistie. Píše o eucharistii, která proměňuje životy, která osvobozuje od Zlého mocněji než exorcismus, která přináší usmíření a vnáší do srdcí Boží pokoj. Ukazuje eucharistii jako zdroj našeho uzdravení a vnitřní proměny.

Žít v dnešní době v úžasném manželství se jeví mnohé z žen jako nedostižná vize. Jak málo v takové věci věří v sílu modlitby a Boží moc. Autorka zkoušela řešit své problémy v manželství různými metodami – hádkami, uprošováním, ignorováním, vyhýbáním se, konfrontací, dohadováním se a také populární „tichou domácností“. Trvalo dlouho, než si uvědomila, že je třeba začít s modlitbou. Kniha je skvělou inspirací pro manželky někdy zoufalé, jindy trpící, ale i ty šťastné, které by rády podpořily modlitbou svého manžela.