e-shop - výsledky hledání - autor

Český ekumenický komentář k Novému zákonu (ČEK), který připravují čeští teologové z různých církví. První část kánonu Nového zákona tvoří skupina čtyř evangelií. Tyto spisy navazují na nejstarší z nich, evangelium podle Marka, avšak každý po svém, s vlastními důrazy i zvláštními látkami podávají svědectví o závěrečném období života Ježíše z Nazareta, jeho působení na veřejnosti a popravě ukřižováním. Janovo evangelium je patrně nejmladší a od ostatních se výrazně liší uspořádáním Ježíšova příběhu i celkovým charakterem spisu. Podobně jako ve starších evangeliích, také janovský Ježíš je putující kazatel a učitel, který své poselství o naléhavé blízkosti Boží vlády dosvědčuje překvapivými činy pomoci všelijak postiženým lidem, především uzdravováním nemocných. U Jana však Ježíšova řeč nabývá podoby dlouhých promluv, pronášených zvláštním, meditativním jazykem, často znějícím jako přímá řeč Boží, a jeho zázračné činy jsou označovány jako „znamení“, odkazující k hlubšímu významu, který jejich přímým účastníkům zůstává většinou skryt. Zároveň čtvrtý evangelista v lecčems doplňuje, někdy i koriguje historické údaje svých předchůdců – na zasazení Ježíšova příběhu, včetně jeho vznešených promluv, do konkrétních reálií, v nichž Ježíš svůj život prožil, mu zjevně velmi záleželo. Jan svým čtenářům představuje Ježíše jako toho, kdo lidem přiblížil Boha tím, že jej „vyložil“, jako „vtělené“ Boží slovo.

Český ekumenický komentář k Novému zákonu (ČEK), který připravují čeští teologové z různých církví. Na více než sedmi stech stranách předkládá docent Mareček výklad Lukášova evangelia, které je svým rozsahem nejdelší knihou Nového zákona. Lukášovo evangelium je napsáno kultivovanou řečtinou a k jeho hlavním teologickým tématům náleží schéma zaslíbení a naplnění. Charakteristická je také snaha o věcnou a výrazovou přesnost. Podle Lukáše je tento příběh významný, ústřední okamžik lidských dějin, na kterém závisí spása světa. Proto jako jediný z evangelistů klade děj do spojitosti s osobami, obdobími, institucemi a světovou historií, a to jak s římským, tak palestinským světem. Lukášovo evangelium můžeme označit za „evangelium radosti“, jelikož z něj zřejmě nejvýrazněji ze všech novozákonních knih zaznívá, že „evangelium“ znamená skutečně „radostnou zvěst“. V Lukášově pojetí se dobrá zpráva neomezuje jen na Ježíšovo veřejné působení, ale začíná již jeho narozením.

Český ekumenický komentář k Novému zákonu. List Jakubův, který byl v dějinách církve všeobecně přehlížen, je z mnoha hledisek unikátním spisem v rámci Nového zákona. Obsahuje celou řadu vyjádření, která připomínají Ježíšova slova. Nenalezneme v něm sice výslovné úvahy o utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, tj. výpovědi o zvěsti spásy, avšak z hlediska projednávání sociálně etické nauky jej můžeme považovat za velmi významné a naprosto aktuální dílo. Jakubův list poskytuje instrukce k praktickému uchování víry, moudrému životu a solidární etice.

Český ekumenický komentář k Novému zákonu. První Janův list by měl patřit k nejčtenějším novozákonním spisům, protože nabízí takřka souhrn křesťanského učení: nikde jinde v celém Novém zákoně není souvislost mezi vírou a láskou, vyznáním víry a skutky tak naléhavě a výslovně zdůrazňována. Druhý Janův list patří asi k nejméně čteným spisům Nového zákona. Na první pohled se jeví jako soukromý list, i když je adresován konkrétní komunitě. Rozsahem se podobá typickým antickým listům. Třetí Janův list patří k nejkratším spisům Nového zákona a zároveň k těm nejméně „obsažným“ po stránce teologické. Ze všech novozákonních listů však obsahuje nejvíc prvků typických pro tento žánr.